Velikonoční Písničkové Froťánky 4/2014 s Vlaďkou Březinovou a folklorním souborem Lužničánek

23.04.2014 15:30

Velikonoční Froťánky po Velikonocích? 

Ale ano, protože jedině tak si můžeme s dětmi povídat o tom, co o Velikonocích dělaly a jak je prožívaly. Všechny předešlé roky jsme děti seznamovali s různými velikonočními obyčeji, a tak jsem byla zvědavá, jestli si něco z toho alespoň někteří vyzkoušeli. Nejprve se děti styděly, ale pak se přece jen rozpovídaly. Je vidět, že i v dnešní době, kdy to někdy vypadá, že děti sedí jen u počítače, se stále dodržují staré obyčeje a děti se na nich aktivně podílejí. Od figurální velikonoční výzdoby, pletení pomlázky, barvení vajíček novými i starými technikami, pečení a pojídání mazanců a sekanice (hlavně u babiček) až po chození po koledě, pomlazování pomlázkou a máchání ve studené vodě! O tomhle všem nám děti vyprávěly, a protože byly pod dozorem svých rozveselených rodičů a prarodičů, určitě si nikdo nevymýšlel. O jedné zvyklosti však nepadlo ani slovo: o předvelikonočním úklidu, zcela evidentně není mezi dětmi populární.

Tyto Písničkové Froťánky byly před prázdninami poslední, proto jsme si připomněli jednu z krásných letních aktivit, které se mohou (nejen) děti i zde v Plané  - na Samotách - věnovat: jízdu na koni. Plánská rančerka ze Samot, paní Dáša Hálová, byla dokonce tak moc hodná, že nám zapůjčila nářadí na údržbu koní a Jasmína Rokosová nám tak mohla podat odborný výklad o hřebelcování srsti, česání hřívy, čištění kopyt, okování podkovami a přípravě koně před jízdou i s praktickými pomůckami. O jedné krásné práci s koňmi jsme se dokonce naučili písničku, kterou poslal plánský učitel Josef Bambula sběrateli lidových písní Karlu Weisovi:

Na svinenských návsích

Na svinenských návsích 
jsou dva rybníčky,
plavil tam můj milej
vrané koníčky.
 
Na jednom seděl,
on dobře věděl,
že má jít na vojnu
mně nepověděl.

Pak už odpoledne  patřilo Vlaďce Březinové a jejímu dětskému folklornímu souboru Lužničánek. Celých dvacet pět minut děti tancovaly, zpívaly a recitovaly různé lidové písničky a říkadla. Kupovalo se tu, prodávalo, kovalo, mlelo a dokonce i házelo vdolkama ostošest. Připomněli jsme si nejen stará řemesla, ale i dřívější oblečení prostých vesnických děvčat a chasníků, ve kterém děti účinkovaly. Toto vystoupení patřilo určitě k tomu nejlepšímu, co jsme kdy za celou dobu trvání Písničkových Froťánků viděli a je třeba nejen dětem, ale i Vlaďce Březinové vyseknout obrovskou poklonu! Je moc dobře, že máme v Plané takový kvalitní folklorní soubor, a že se mu věnuje tak výborná folkloristka.

Po vystoupení Lužničánku jsme si ještě jednou zazpívali Na svinenských návsích a na rozloučenou všichni dostali velikonoční nádivku - sekanici s pravými jarními očistnými kopřivami. Receptů na její přípravu existují spousty, ale mě ji maminka naučila takhle:

Sekanice
Přesné míry vám neřeknu, protože vařím a peču zásadně podle oka. Na jeden velký pekáč potřebujeme asi tohle:
2 večky (nebo adekvátní množství rohlíků) , alespoň 30 vajec, cca 1kg syrového vepřového masa, asi stejné množství uzeného, čerstvé mladé kopřivy, asi 3 pórky, asi kilo cibule, může být i pažitka, olej na smažení cibule, sádlo na vymazání pekáče, strouhanku na vysypání pekáče, sůl, pepř a muškátový květ.
Postup:
Dáme vařit syrové i uzené maso do jednoho hrnce s malým množstvím vody a vyrazíme na zahrádku natrhat kopřivy. Radši víc než míň. Nakrájíme večku a dáme ji do trouby nasucho mírně opražit. Než se opraží, osmažíme  (raději pomalu) nakrájenou cibuli na oleji, opereme kopřivy i pórek a nakrájíme na drobnější nudličky. Večku nasypeme do vajlinku, scedíme uvařené maso a vývarem polijeme opraženou večku. Pekáč dobře vymažeme sádlem a vysypeme strouhankou. Maso nakrájíme na kousky a veškeré ingredience ve vajlinku smícháme a dochutíme solí a kořením. Pozor na muškátový květ, při větším množství by mohlo být jídlo hořké. Směs vylijeme na pekáč a pečeme při teplotě cca 160 stupňů.

Dobrou chuť!

                                                 Slávka Rokosová