Slavnost svatomartinských světýlek

  Dětských slavností není nikdy dost. I tak by se dal charakterizovat tento den. Přípravy dětí začaly už dva dny dopředu, kdy si děti v MŠ Pohádka vyrobily malé lampiónky a paní učitelky jim k tomu povídaly legendu o svatém Martinovi. Když jsem se pak na začátku Slavnosti dětí ptala, co o něm vědí, byla jsem docela překvapená, co všechno si děti zapamatovaly. Pravda, dozvěděla jsem se také, že tento svátek slavíme hlavně kvůli pečným husám, nebo kvůli sněhu, ale nakonec jsme legendu dali společně dohromady, i s těmi husami, které za trest končí na pekáči. Připomněli jsme si několik pranostik, které se k tomuto svátku vážou a také jsme zmínili všechny, kteří považují svatého Martina za svého patrona. Je jich mnoho a není bez zajímavosti, že jsou mezi nimi vinaři, ale i abstinenti.

  Když bylo vidět, že děti už o další povídání moc nestojí a začínají se věnovat raději vzájemnému pošťuchování, vrátila jsem je k rodičům. Rozsvítili jsme lampiónky a lucerničky - co kdo měl - a vypravili se průvodem kolem nádraží za svatým Martinem, který čekal na hřišti.Právě se začínalo smrákat a tak i světýlka z lampiónků začínala zářit.

  Svatý Martin už děti vyhlížel, a když se mezi nimi začala šířit zpráva, že je ze Samot a přijel na Oťasovi, raději rovnou přiznal barvu, že si na svatého Martina jen bude chvilku hrát. Zase dětem vyprávěl legendu o hřejivém světýlku, které se mu v srdíčku rozsvítilo poté, co daroval žebrákovi půlku svého pláště, připomněl nadcházející zimu a pak už rozdával dětem bílé vločky.Vloček jsme připravili dvě stě dvacet tři, zbylo jich deset. Děti s nimi ozdobily veškeré křoví a stromečky, co v okolí hřiště rostly a utíkaly si pochutnávat na martinských rohlíčkách a zapíjet je teplým čajem. K tomu jim svítila hned dvě velká světýlka: jedno v krbových kamnech v altánku a druhé kousek dál na ohništi. 

  Byla už pořádná tma, ale nikomu to nevadilo. Děti ještě notnou chvíli dováděly na hřišti a houpaly se na houpačkách. Lampiónky už většinou předaly svým rodičům či prarodičům, kteří si jimi na to řádění pěkně posvítili a posléze se všichni i s rozsvícenými lucerničkami spokojeně rozešli do svých domovů.

  Slavnost svatomartinských světýlek proběhla v klidu, nikomu se nic nestalo a po prvních ohlasech se zdá, že se líbila. Za to musím poděkovat hned několika lidem, kteří se na přípravách a průběhu podíleli, jsou to: paní učitelky z MŠ Pohádka, manželé Hálovi z ranče ze Samot, Blaženka Havlíková,  Zdena Brejchová, Petr Matějka, Alena a Ondra Kolářovi, Marcela Svobodová a můj syn Stanislav  Všem vám moc děkuji a za rok zase nashledanou!

 Další fotodokumentaci najdete zde a také v naší fotogalerii.

           Slávka Rokosová