Pohádkové Písničkové Froťánky 9/2014
K letošním zářijovým Froťánkům si můžeme hned několikrát přidat přívlastek nový: nový školní rok, nová sezona, nové děti, nové lidové písničky, nová pohádka a novinka v programu - staré dětské hry. Ale pěkně jedno po druhém.
Ani nemusím připomínat, že v září nám začíná nový školní rok. Někdo je rád a někdo, holt, ne. Kromě školy nám však také začíná další Froťánková sezona, a velmi nás potěšilo, že nové Froťánky začaly také s novými dětmi. Program byl tentokrát přizpůsobený svátku sv. Václava a s ním spojeným slavnostem a posvícením. S Tetičkami z Froťánků a houslistou panem Tomášem Hubkou, kterým tímto velmi děkuji, jsme nacvičili několik humorných jihočeských posvícenských písniček, při kterých jsme se všichni - zpěvačky i posluchači - náramně dobře bavili. I tentokrát platilo, že lidové písničky nám poskytly informace "jak to tenkrát o posvícení chodilo" a co se občas nějakému "nešťastníkovi" přihodilo. Na stejné téma byla i další nová pohádka z cyklu "Pohádky Písničkových Froťánků" s názvem "Posvícenské hnětýnky". V ní jsme se však i zároveň vrátili trošku zpátky, na konec prázdnin, ke svátku svatého Bartoloměje a s malou Aničkou Horákovou ozdobili domovní štít jeřabinami a vyslechli vzpomínání její maminky na jednu zapeklitou svatováclavskou hnětýnku.
V plánu jsme měli i starou dětskou hru "Na klobásu", ale věkové složení přítomných dětí realizaci této hry neumožňovalo, tak jsme se alespoň naučili říkadlo, které se při hře říká a ještě další, které patří k velmi podobné hře "Na jelito":
Chodím, chodím, nepovím, Tintěrovo jelito
za koho to položím: kroupama je nabito.
za žida rabína, Komu já chci sám,
z Nového Kolína. tomu já jej dám.
Rabín leze na basu,
tahá z kapsy klobásu.
O hnětýnkách jsme zpívali, o hnětýnkách byla pohádka, a proto to nemohlo jináč dopadnout, než že jsme i dnešní Froťánky zakončili hnětýnkami. Těmi opravdickými, sladkými, co si na nich všichni pochutnali.
Slávka Rokosová