Písničkové Froťánky s Dorotou 1/2015

   To jsme se zase s dětmi pořádně vyřádili! Dnes jsem pro ně připravila dvě zbrusu nové, ale přesto staré slovanské dětské hry. V letošním roce oslavíme kulaté 60. výročí vzniku OSN, proto jsem se rozhodla na každé Froťánky připravit jednu hru dětí jiných slovanských národů. První je původem z Ruska a dnešní Froťánky jsme s ní zahájili. Jmenuje se "Koláč". Děti si v ní hrály na oslavu jmenin jednoho z nich, pro kterého upekly koláč. Chodily po kruhu, zpívaly a ukazovaly, jaký ten koláč je:

Na jmeniny Katuščiny(a daších jmen) koláč jsme jí upekli. 

Oj, tak, oj, vysoký, oj, tak, oj, nizounký.

Oj, tak, oj, široký, oj, tak, oj, uzounký.

Koláč, hej, koláč, hej, koho rád máš, vybírej.

Oslavenec chodil uvnitř kruhu v protisměru a dokonale si to užíval. Pak vybral dalšího a oslavovalo se znovu.

   Druhá dnešní hra byla česká a jmenuje se "Na Adama". Děti v ní opět chodí po kruhu, zpívají a jeden - Adam - uvnitř kruhu předvádí nějakou činnost a děti ji po něm opakují.

Měl náš Adam sedum synů, sedum synů měl,

/: nejedli, nepili, jenom takhle dělali. :/

   Šaškovalo se a skákalo ostošest.

   Aby se děti uklidnily, na závěr jsem jim přečetla slíbenou pohádku, kterou jsem nazvala "Vypečená koleda s Dorotou". Děti poslouchaly, ani nedutaly. 

   Okolo svátku svaté Doroty (6. února) dříve chodívaly děti s panem učitelem (tzv. "doroťáci") po vsi na obchůzku. V každém stavení zahrály a zazpívaly malé představení o popravě svaté  Doroty a pan učitel pak dostával od sedláků nějaké naturálie. O tom, jak tahle koleda vypadala v Plané nad Lužnicí u nám již známých Horáků a co se kolem toho všecko událo, vypravovala naše pohádka. Nechyběla v ní pohádková bytost, Anička a Vašík Horákovi, jejich milující rodiče a pochopitelně ani hra "O svaté Dorotě", to vše okořeněné vtipem a dětskou vynalézavostí. Všechno probíhalo jak mělo, jen ten Vašík, i když svoji roli kata zvládl na výbornou, dopadl "jak sedláci u Chlumce"....

Na určení prvního "oslavence" a "Adama" jsme upotřebili dvě malá rozpočítadla, které jsem našla v archivu ve Weisově domě ve Veselí nad Lužnicí:

1. Enyky, benyky, jsou mastný knedlíky. Kolik jich za den sníš? 

2. Chtěl kovář koně kovat, kolik hřebů k tomu bude potřebovat?

 Naše první letošní Písničkové Froťánky skončily pintlich v půl třetí, a to byl nejvyšší čas se rozejít. Na rozloučenou si děti odnesly zase něco na zub. 

Foto se připravuje.

                                                           Slávka Rokosová