Dolňácké slavnosti a Jízda králů
Víkend 5.-6. července znamenal pro Tetičky z Froťánků překrásný zážitek na Dolňáckých slavnostech a speciálně v neděli účast dvou z nás na krojovaném průvodu, spojeného s Jízdou králů. Zájezd na folklorní Slavnosti pořádalo naše město Planá nad Lužnicí a proto zde i Písničkové Froťánky měly svoje zastoupení a postaraly se o důstojnou, byť malou, reprezentaci v krojích. O celém zájezdu jsem napsala článek do Plánských ozvěn, tak nevidím důvod, proč ho neuvést i zde:
Jízda Plaňáků na Jízdu králů
Nevím, koho to napadlo, ale byl to kolosální nápad, který přinesl asi padesátce Plaňáků naprosto skvělý a neopakovatelný zážitek. Účast na Dolňáckých slavnostech v našem partnerském městě Hluku, spojené s tradiční Jízdou králů.
Slavnosti začaly již v pátek 4. července, ale my jsme dorazili až na sobotní program, a myslím, že i tak byl velmi bohatý.
Hned po příjezdu nás přivítal hlucký pan starosta a nedal jinak, než že jsme každý dostali na rozehřátí štamprli slivovice. Byla vynikající – domácí. Obdrželi jsme každý natištěný program a po slivovici jsme byli teprve uznáni za způsobilé k absolvování programu slavností. Hned po pár metrech od zastávky autobusu jsme zastavili na prohlídku Penkova dvora, kde v docela obyčejné stodole byla nainstalována neobyčejná výstava fotografií, jak to vypadalo v Hluku dříve a hned vedle toho jak ty objekty vypadají dnes. Byly tam i fotografie dřívějších podob Jízdy králů a i zde bylo vidět pokrok. Mnozí z nás zde učinili zápisy do pamětní knihy a také se měli možnost vyfotit s nynějším králem – jedenáctiletým Františkem.
Pak už jsme se rozběhli většinou každý jinam, kam ho srdce nebo drahá polovička táhla.
Košt vína byl opravdu vynikající, neznám nikoho, kdo by řekl, že mu koštované víno nechutnalo, ať už bylo dvou nebo tříhvězdičkové. K poslechu zde hrála místní cimbálovka a posléze i náš Ráček pod vedením Heleny Hýnové, všichni v našich jihočeských blatských krojích. Ve škole byla výstavka překrásných moravských krojů a další jedna celá třída byla věnována včelařství, včetně úlů, medometů, různých pláství medu, dokonce živého roje včel i s královnou, několika druhů medu a nápojů z medu a také perníčků, voňavých svíček z pravého včelího vosku, vše doplněno nezbytným odborným výkladem. O kus dále byla výstava obrazů a také kaktusů. Přes ulici byla výstava několika veteránů motorek a automobilů, nechyběl zde ani dříve populární trabant. Kulturní programy byly připraveny i na stadionu, v domečkách i pod tvrzí, bylo by na dlouho vše vyjmenovat.
Největší a naprosto unikátní zážitek jsme však zažili až druhý den v neděli, kdy jsme měli možnost zúčastnit se – byť pouze jako diváci – Jízdy králů.
O půl osmé si družina asi třiceti vyfešákovaných krojovaných mládenců na vyšňořených koních vyzvedla od rodičů krále, který byl se svými dvěma pážaty v ženských krojích. Král měl v ústech růži a tvář pokrytou pentlemi. Po celou dobu byl zticha, což se ovšem rozhodně nedalo říci o jeho družině. Každý z jejích členů měl připravenou spoustu vtipných rýmovaných průpovídek, které postupně na jednotlivých zastávkách po Hluku provolávali. Jejich Hýlom, hýlom, počůvajtě, se neslo do daleka, pokud ovšem zrovna neselhaly mikrofony. Celý tento rituál byl doplněn pohoštěním sestávajícím z kousků uzeného masa s chlebem a třemi tisíci koláčků, které připravila paní Šimčíková.
Druhá Jízda králů vypukla odpoledne a byla spojena s krojovaným průvodem všech zúčastněných vystupujících souborů a zhruba asi osmi set místních občanů, opravdu všech v krojích. I Planá nad Lužnicí zde měla své skromné krojové zastoupení ve čtyřech členech Ráčku a dvou Tetiček z Froťánků. Bylo nás sice málo, ale za to jsme byli pořádně vidět. Jednak proto, že jsme měli svoji ceduli s nápisem Planá nad Lužnicí, což samo působilo v daném regionu exoticky, a jednak proto, že naše kroje byly naprosto odlišné od těch moravských.
Průvod šel z jednoho konce Hlavní ulice na druhý a zakončil na stadionu. Zde byly jednotlivé skupiny představeny. Program pak pokračoval dalšími vystoupeními folklorních souborů, ale ten už z nás málokdo sledoval, protože jsme toho měli po pochodování v parném odpoledni všichni dost a navíc jsme se potřebovali řádně občerstvit a pokud možno zchladit před jízdou domů. Každý jsme udělali ještě poslední drobné nákupy a pomalu se trousili do malé hospůdky nedaleko našeho autobusu, který byl, jako na potvoru, na opačném konci města než stadion.
Domů jsme dorazili před půlnocí, unavení, ale plni krásných dojmů a zážitků.
Příště jedeme určitě zase!
Slávka Rokosová