Jak podivně si s námi osud zahrává! Není to tak dávno, co bylo ještě naprosto normální chodit s nezakrytou tváří, svobodně se navštěvovat, účastnit se všech možných kulturních akcí a vracet se domů beze strachu, že bychom si mohli z venku přinést velmi nebezpečnou nákazu. Do našich životů se již nesmazatelně zapsal nový nebezpečný virus. Nezáleží na tom, jestli jsme nemoc prodělali, či onemocněli naši blízcí nebo jen prostě sledujeme zpravodajství o vývinu situace. Není to nic radostného.

 O to je ale důležitější, abychom i v této nelehké době nezapomínali na naše tradice a vše, co je s nimi spojeno. Vánoce jsou nejkrásnější svátky v roce, na které se těší děti i dospělí. Děti se nemohou dočkat, co dostanou pod stromeček a dospělí si chtějí užít alespoň pár dní oddechu.

 Pojďme si proto připomenout alespoň několik vánočních zvyků, kterými si můžeme v rodinném kruhu všechny generace pěkně dohromady užít příjemné chvíle a taky nějakou tu legraci. Vánoční magie je určitě na prvním místě. 

 Velmi oblíbené je rozkrajování jablka. Když se nám objeví hvězdička, budeme mít v příštím roce štěstí, když křížek, budeme mít asi smůlu. Jen tak mezi námi: Hvězdička je téměř ve všech jablíčkách, ale přesto existuje pár odrůd, které mají křížek, proto rozhodně rozkrajujte jen osvědčené druhy a navíc si jablíčko napřed pořádně prohlédněte, aby nebylo červivé nebo nějak deformované, to by to s tou hvězdičkou taky nedopadlo dobře. 

 Další oblíbený zvyk, i když poněkud nebezpečný, je házení pantoflem. Hlavně pro děvčata, která tak chtějí zjistit, zda-li se do roka vdají či nikoli. Při házení pozor na náhodné trefení vašeho dědečka nebo babičky, případně kocoura či pejska, moc by se jim to nelíbilo, určitě by následoval hlasitý projev. Taktéž pozor na různá akvária, terária, případně klece s mluvícím papouškem, ten by vám taky dal hned co proto, nejen babička nebo dědeček!

 Po poněkud divočejším házení pantoflem si můžeme ještě v klidu užít plavení lodiček - ořechových skořápek s rozsvícenou svíčkou. Když si dáme pozor, abychom nic nepodpálili, případně nevytopili obývák převrhnutým umyvadlem s lodičkami, můžeme si k tomu zazpívat i nějakou koledu. Určitě jich pár znáte. A jestli ne děti, tak rodiče či prarodiče jistě dají dohromady alespoň ty notoricky známé, jako jsou Nesem vám noviny a Narodil se Kristus Pán. Co na tom, že nezpíváte jako Karel Gott nebo Lucie Bílá! Nikdo nejsme dokonalí. To nejdůležitější je, že se vzájemně užijete, posílíte rodinné vztahy a taky zachováte naše tradice. Od toho ty svátky přece jsou!

ŠŤASTNÉ, VESELÉ A HRAVÉ VÁNOCE VŠEM PŘEJE

Slávka Rokosová

To bylo zase dětí, které se přišly na Froťánky podívat! Jsem si jistá, že tyhle děti budou na letošní masopustní průvod dokonale připravené. Seznámili jsme se všichni s tradičními podobami masopustu, popovídali jsme si o růžičkové koledě na Doudlebsku, mečovém tanci, který se tam dosud tancuje a prohlídli jsme si jejich klobouky s 365 růžičkami. Zabrousili jsme i do Basileje, abychom zjistili, že rázným basilejským hudebníkům to sluší zase trochu jinak. Nakonec jsme se vrátili opět k nám do Plané a poslechli jsme si pohádku o jedné tradiční české masce, která dříve na žádném plánském masopustu nechyběla. Pohádka se jmenovala "Medvědice a jitrnice" a děti se při tom naučily jednu dětskou říkanku. Na připravenou písničku "Vo tom loňskym masopustě" už nedošlo, protože to bychom ty naše Froťánky museli prodloužit, ale na některé děti čekaly umělecké kroužky. Nevadí, máme ji schovanou na příští rok. A protože jsme si povídali také o masopustních dobrotách, na konci Froťánků jsme si na nich taky pochutnali. Na koblihách a Božích milostech.

Masopustní průvod v Plané nad Lužnicí vyráží tuto sobotu 11. 3. v 10 hodin z Pionýrské ulice, tak nezapomeňte přijít a hlavně - v maskách!

Po delší pauze Písničkové Froťánky začínají opět svou činnost a letošek zahajujeme Masopustními Froťtánky, které jsou avizované v Novinkách.

Je nám bohužel velmi líto, ale z časových důvodů jsme nuceni program Písničkových Froťánků (pevně doufáme, že pouze dočasně) pozastavit.

Podívejte se na několik fotografií z Čertovského rojení, kde andělské tetičky Alča a Slávka prováděly v nebi inventarizaci plánských čertíků. Na rekord to sice nebylo, ale i tak s celým náměstíčkem před radnicí šili všichni čerti.

Foto zde

                                                   Slávka Rokosová

Spousta dětí i dospělých, čertů a čertíků, ale taky nebe, andělé, sv. Mikuláš a perníčky pro každého mrňouse. Když si k tomu přidáte ještě příjezd pekla se samotným Luciferem za ohromného rachotu a smradu pořádného ohňostroje, pak nějaké dětské básničky a písničky, čertovské žbrblání, horký čaj i punč a na konci zase petardy, jiskření, světlice a čoud, máte dokonalý obraz letošního čertovského rojení před plánskou radnicí. Uspořádali ho stejní dobrovolníci jako loni (včetně Tetiček z Froťánků) a zase na vlastní náklady.

                                           Slávka Rokosová

Peří, peříček, brků i celých peroutek jsme si užili dokonale. Děti byly šikovné, draní peří jim docela šlo (samozřejmě těm menším pomáhala maminka), a tak jsme si vyrobili dohromady několik malých kulatých polštářků a provoněli je hřebíčkovým kořením. Z velkých brků vznikla mašlovačka pro maminku, aby se jí pěkně natíraly buchty nebo cukroví, a když už jsme byli u těch buchet, tak jsme si ukázali, jak se dříve právě při dělání buchet rozhrnovala mouka na vále husí peroutkou.  Peroutka sloužila i k jinému účelu: vymetal se s ní popel z kamen a z pece, takže se dříve v každé domácnosti těch peroutek používalo víc. Peří se využívalo také ke psaní, a tak na Froťánkách došlo i na vzpomínání na čertovské smlouvy podepisované krví. O draní peří byla i naše Froťánková pohádka. Zkrátka a dobře - peří jsme probrali opravdu důkladně. 

Vyprávěli jsme si i o hodných Barborkách, co nosily dětem dárečky jako Mikuláš a taky o mlčenlivých bílých Luckách s dlouhým bílým zobákem, které měly spadeno na přadleny a na zlobivé děti a nic dobrého z nich nekoukalo. Při čtení pohádky nám pomalu chladl v hrnečkách nalitý čaj, a než pohádka skončíla, děti si pochutnaly na čaji i na domácí vánočce. Tyto Froťánky se nám pořádně protáhly, protože děti si prohlédly i čerstvě nainstalovanou vánoční výstavu "Štědrovečerní stůl" v muzeu v prvním patře fary a musely si tam samozřejmě vyzkoušet i štědrovečerní zvyky, jako je plavení rozsvícených ořechových lodiček nebo házení pantoflem. Rozešli jsme se až po půl šesté, ale nelitoval toho nikdo.

                                      Slávka Rokosová

Podívejte se s námi na několik fotografií z naší letošní Slavnosti svatomatinských světýlek zde.

                                                    Slávka Rokosová

Letošní Slavnost svatomartinských světýlek se vyznačovala obrovskou účastí nejen dětí, ale i dospělých. Často bylo vidět celé rodiny, včetně babiček a dědečků, kteří přišli své nejmenší na slavnost doprovodit. Když se dal svatomartinský průvod do pohybu, z jednoho konce na druhý jsme nedohlédli. Panovalo nádherné slunečné počasí, až jsme toho trochu litovali, protože rozsvícené lampionky nebyly moc vidět. Ale čas vše spravil  a s nastupujícím večerem se rozzářila i všechna svítidla, co si děti přinesly. Koupená i doma vyrobená. Jeden tatínek dokonce trochu sarkasticky poznamenal, že na to, jak ponese lampion, se těší celý rok. Hodně dětí si neslo lucerničky, které si vyrobily v naší MŠ Pohádka se svými paními učitelkami. Těm za to patří moc velké poděkování.  

I když se ke svatému Martinovi váže pranostika, že přijíždí na bílém koni, na opravdový sníh si budeme muset ještě nějakou dobu asi počkat, Třeba se ale povede dětem, které tylovými sněhovými vločkami ozdobily snad všechny stromečky a keříky, které na hřišti rostly, nějaký sněhový poprašek přivolat. 

Slavnost skončila již za úplné tmy a na chodnících našeho městečka bylo vidět rozeseté pochodující lampionky, jak si nimi naše děti svítily na cestu k domovu. O tom, že se Svatomartinská světýlka stala v Plané nad Lužnicí již ustálenou tradicí, svědčí i fakt, že se již dopředu sami hlásí dobrovolníci, aby s organizací a průběhem večera pomohli. Poděkování proto posílám paním Brejchové, Havlíkové, Kolářové, Nejedlé a Štefanové a také panu Matějkovi, bez jejichž pomoci by nebyly ani rohlíčky, ani čaj a ani oheň v krbu. Jménem spokojených dětí a všech jejich rodičů vám děkuji.

                                  Slávka Rokosová

Možná, že bychom těmto Froťánkům také mohli říkat "zmalované", protože jejich výsledkem nebyly jen nazdobené hnětýnky, ale také důkladně zmalované děti i jejich maminky. A čím že se to zmalovaly? No přece čokoládou, kterou natíraly na hnětýnku. No, a tak nějak se přihodilo, že čokoláda pak skončila i na spokojených a rozveselených tvářích nejen dětí, ale i maminek. A nikomu to nevadilo. Děti s hnětýnkami zápolily statečně a všechny nad nimi zvítězily. Každý mrňous si ozdobil nejméně jednu hnětýnku a byl na ni náležitě pyšný.

Hnětýnky jsme nejen zdobili, ale také jsme si o nich povídali, jaký měly v dřívějších dobách význam a dokonce jsme si o nich přečetli pohádku. Když pak již umyté děti s maminkami opouštěly přednáškový sál, zračila se všem na tvářích spokojenost a svoje sladké výtvory si někteří nesli i domů.

Fotodokumentace zde

                                                      Sláva Rokosová